Nicméně, je to tak – ještě než si koupím iPhone 5 (bude-li vypadat dobře), je nad slunce jasné, že si do poloviny ledna koupím telefon s operačním systémem Windows Phone 7.5. Ano, s tím systémem, který chválí vesměs jen manažeři Microsoftu a Nokie (+ Radek Hulán :-)).

V článku se dozvíte, proč si i já myslím, že Windows Phone nakonec nebude propadák, ale stane se úspěšným a respektovaným systémem.

V tomto článku zcela pominu uživatele placených služeb, kteří mají nárok na technickou podporu, a dostává se jim plného servisu a prozákaznického přístupu. Zaměřím se na uživatele bezplatné služby FREE, kteří jsou dostatečně smělí a zavolají mi i přesto, že je u kontaktních údajů uvedeno, že na technickou podporu nemají nárok a mají se spokojit s nápovědou.

Nejextrémnější a z hlediska tohoto článku nejzajímavější telefonáty bývají samozřejmě ty, které se týkají nejčastějšího následku porušení pravidel, a sice smazání dotazníku. Typicky se jedná o ženu - studentku, která hodinu vyplňuje cizí dotazníky, aby získala nárok na registraci do FREE programu, následně stráví třeba hodinu s vytvářením dotazníku, do jehož úvodu vloží nádherně vypadají větu "Tento dotazník je anonymní a jeho výsledky budou použity pouze pro účely mé diplomové práce" a nakonec zvolí, že souhlasí s publikací výsledků dotazníků pro libovolné účely na Vyplňto.cz.

Pak dotazník pošle třeba na 200 emailových adres svých kamarádů a ráno na ni v emailu čeká zpráva, že administrátor serveru dotazník smazal, jelikož nesplňoval pravidla.

Takže si shrňme situaci – strávili jste večer přípravou dotazníku, který najednou není. Píšou Vám ospamovaní respondenti, že by dotazník hrozně rádi vyplnili, ale že je bohužel smazaný. Ještě v noci jste se radovali z prvních 46 vyplněných dotazníků (kamarádi na Facebooku byli zrovna online) a i to je najednou bez náhrady smazáno. Jste naštvaní, nadáváte, máte chuť mě zabít.

V tomto momentě se tři čtvrtiny lidí (zejména muži) rozhodnou na Vyplňto házet bláto mezi všemi svými známými a zhruba čtvrtina mi zavolá (zejména ženy). Ve třetině případů se jim podaří dotazník i s již přijatými odpověďmi obnovit (žádný zodpovědný informatik samozřejmě nikdy nic nesmaže tak, aby se to nedalo nějak snadno obnovit).

Jak se dostat do té šťastnější třetiny lidí? Zde je mých 5 tajných tipů, které na mě platí...

Jako správný early adopter jsem tedy tento obchod vyzkoušel, a zjistil jsem, že ono "prvenství" není zdaleka jediným překvapením...

Jelikož jsem už předem zavrhnul možnost uložení peněz na spořící účty (směšný úrok a nutnost neustále měnit banku podle toho, kolik která nabízí desetin procenta) a stříbrné mince jsou pro mě příliš iracionální a nelikvidní (člověk ten kov asi musí milovat, aby mu věřil, že z něj mají mince nějakou hodnotu), rozhodl jsem se zkusit štěstí na burze.

Začátkem léta jsem si tedy zřídil u Fio další účet, tentokrát obchodnický e-Broker, přihlásil jsem se do spartánského rozhraní (ve stylu internetového bankovnictví od Fio), a radši to zase hned zavřel, protože jsem z toho nebyl ani trochu moudrý.

Můžete namítnout, že investovat na burze by neměl jen tak někdo, a kdo se nechce vzdělávat, nechť si zaplatí nějakého makléře, který mu poradí co kam dát, a provede za něj i všechny ty příkazy do uživatelsky nepřívětivého e-Brokeru.

Na tom samozřejmě něco je, ale Fio se v masivní reklamní kampani na e-Broker zaměřilo spíše na obyčejné lidi, zkrátka BFU (běžní facebookoví uživatelé), kteří mají trochu větší sklony k riziku než lidé s vkladní knížkou ve spořitelně.

V takovém případě je myslím spartánské rozhraní bez výrazného zeleného tlačítka "Začněte zde" docela problém, a peníze do reklamy ve velké míře vyletěly oknem.

A druhou otázkou je: Opravdu nejde udělat brokerské rozhraní tak, aby mu BFU rozuměli?

Naštěstí se za e-Brokerský účet v případě neaktivity neplatí žádné poplatky, a tak jsem mohl odsunout problém na podzim.

Jakmile Fio vypsalo další termíny kurzu Základy investování na kapitálovém trhu, hned jsem se do něj zaregistroval, a začátkem listopadu jej konečně navštívil.

Pro ty šťastnější z vás, kterým je stále (alespoň mentálně) okolo dvaceti, jsem se rozhodl opět sepsat své postřehy, které mi deset dní po návratu ještě nestačily vyprchat z hlavy. Třeba vám budou pro příští rok inspirací, jak si Ibizu a Formenteru co nejvíce užít. Prozradí vám také na co se připravit a čeho se vyvarovat.

Opět se budu držet spíše logického než chronologického uspořádání, takže si můžete vybrat pasáže, které vás budou zajímat více.

Cenově dostupným řešením (něco pod 2500 Kč) mého problému s televizí se zdá být krabička AverTV HD HomeFree Duet, která po připojení do domácí sítě slibuje nastreamovat DVB-T vysílání do libovolného Windows počítače nebo (a to je pro mě obzvláště zajímavé) iPadu. Díky dvěma zabudovaným tunerům je možné navíc sledovat až dva různé programy najednou (z libovolných multiplexů), případně mohou být k zařízení připojena 2 zařízení najednou.

Krabička AverTV HD HomeFree Duet má na internetu poměrně negativní recenze, a tak kdyby  stála jen o trochu více, asi bych do rizika nešel. Nicméně cena byla poloviční oproti asi nejvýznamnějšímu konkurentovi Elgato EyeTV Netstream, a tak jsem to zkusil.

Přístup k řešení bezdrátového přenosu audio signálu je u Applu diametrálně odlišný, než na jaký jsem byl zvyklý u Creative, a i když jsem si o Airplay / Airtunes něco přečetl, ve výsledku jsem byl nakonec docela překvapen. Oba přístupy mají své výhody i problémy, takže pokud mezi nimi váháte, třeba Vám usnadním rozhodování.

Navzdory nadpisu upřímně nevím, koho bych jako dodavatele zvolil, kdybych volil znovu. Nedočkavým prozradím, že zřízení internetu trvalo celých 33 kalendářních dní a že nakonec po všech strastech dopadlo úspěšně. Pokud Vás zajímají detaily (zejména pak pokud o objednání ADSL internetu po nedávné sérii akčních reklam s padáčky "skočíme Vám zapojit internet až k Vám domů" uvažujete, a máte stejně jako jsem měl já dojem, že půjde o velice rychlou operaci), začtěte se do mého příběhu...

Nicméně – nedávno jsem se přestěhoval, a při představě, jak tramvají potáhnu starou téměř čtrnáctikilovou laserovou tiskárnu Samsung CLP-300, jsem se rozhodl ji ponechat osudu, a pořídit do nového bytu nový krám, který si bude aspoň lépe rozumět s moderními hračkami od Applu. Přecejen občas nechávám notebook v kanceláři, a nemožnost tisku z iPadu mě limituje.

Vybrat iOS kompatibilní tiskárnu je lehké i těžké zároveň – přestože podporovaných tiskáren není mnoho a všechny jsou od HP, zabralo mi jejich porovnávání hodinu. A to jsem měl přitom jen tři požadavky: airprint, skladová dostupnost v některém z pražských obchodů a samostatný podavač na obálky, aby klienti nepoznali mou nevypsanou ruku hned jak jim ode mě přijde poštou faktura.

Volba nakonec padla na tiskárnu HP PhotoSmart Plus e-All-in-One (CN216B), jelikož za 1999 Kč s DPH slíbila přinejmenším papírově nejlepší poměr ceny k výkonu a neměla příliš negativních recenzí (pozn.: pojmenování tiskáren u HP je jeden velký zmatek, a tak je tato tiskárna ve výše odkazovaném seznamu uvedena pod jiným označením B210a). Po několika hodinách jsou mé dojmy veskrze pozitivní.

Stručně řečeno – po čtvrt roce o něco rychlejšího fungování systému se mi stalo, že se Macbook Pro začal chovat divně (místo názvů písniček v iTunes se začaly zobrazovat klikyháky) a po klasickém IT řešení, tedy vypnutí a zapnutí systému, už jenom displej krátce bliknul a bez jakékoli chybové hlášky opět chcípnul.

V ten moment jsem byl schopen pouze nastartovat poněkud méně stabilní a často mrznoucí systém v single-user módu (Cmd+S hned po zapnutí napájení, jakási obdoba nouzového režimu) a zjistit, že na vině je rozbitý souborový systém, který nelze s pomocí aplikace Disc Utility standardně opravit.

Největší problém mBanky tkví v tom, že ani po třech letech nemá aktivovaný SWIFT kód, a tak je její v tomto momentě již 1032 dní nesplněný slib zahraničních plateb stále jen zbožné přání, na jehož splnění se čeká při každé plánované odstávce (a že jich je v poslední době opravdu hodně!).

mBank ztratila tah na branku, a poslední odstávky se týkají takřka výhradně pouze jedné věci – nasazování stále hezčí grafiky. Když jsem se dočetl, čím se nyní v mBank usilovně zabývají, myslel jsem, že si ze mě snad dělají srandu.

Před založením podnikatelského účtu u Fio jsem na kontaktní email mBank již jen poslal krátký email s žádostí o poskytnutí seznamu důvodů, proč bych si měl živnostenský účet založit u mBank a ne u Fio – možná se urazili, možná email jen hodili do koše, každopádně důvod mi ani po 14 dnech nedorazil žádný.

Dnes se mi doma již podruhé (po cca roce) dostal k vyčištění "totálně zavirovaný" počítač, na kterém byl nainstalován "antivirus" System Tool. Je asi jedno, jak se do počítače dostal (XXX, odkaz v emailu,...), podstatné je, že při jeho instalaci měl neznalý uživatel pocit, že dělá vlastně pro svůj počítač velké dobro - tedy že ho vyčistí od potenciální virové nákazy.

Významným dílem k mé spokojenosti přispěl i virtualizační nástroj Parallels Desktop, který mi umožňuje používat v jednom momentě aplikace z OS X i Windows 7, a ještě na pozadí spustit Ubuntu s LAMP. Virtualizace se stala běžnou součástí mého počítačového světa, dokonce natolik běžnou, že už si ani pořádně neuvědomuji, že mi běží 2 nebo 3 operační systémy najednou (akorát okna Windows aplikací mají trochu jiná záhlaví než ta z OS X...).

Virtualizace mi poměrně brzy ukázala první úzké hrdlo původní konfigurace Macbooku – 2 GB RAM dnes pro virtualizaci opravdu nestačí.

Jedna věc mě ale na této skvělé symbióze všech hlavních operačních systémů pekelně štvala - klávesnice! Aby bylo jasno - MacBook Pro má vynikající klávesnici s pěkně vyznačenými speciálními symboly, takže psaní znaků typu []{}#$^, bez kterých se programátor neobejde, je pohádkové. Problém je v tom, že mapování speciálních znaků v Mac OS X je jiné než ve Windows světě.

Inu, přeučil jsem se, a začal jsem místo AltGr+V používat pro napsání zavináče ALT+2. Po týdnu jsem potřeboval spustit PSPad a ouha, ALT+2 nepíše zavináč, ale nějaký paznak! S ostatními symboly (až na <>) to bylo úplně stejné.

Nějaký týden jsem se s tím snažil sžít, a používal jsem v Mac programech "macovské" rozložení kláves, a v PSPadu se rozpomínal na všelijaké AltGr+B, AltGr-N, AltGr-J,... Bylo to utrpení.

Dnes jsem se rozhodl problém vyřešit, a nakonec jsem ho vyřešil!

Začátkem července mě služba myAirDeals.com upozornila na nabídku výhodného letu do Paříže - zpáteční letenka vyšla na zhruba 1000 Kč včetně letištních tax.

Naplánovali jsme si tedy ve čtyřech výlet na pár dní do Francie s tím, že si tam dáme nějaké ty palačinky a pěkně si to tam projdeme. Se všemi dalšími dodatečnými poplatky jsme Wizz Airu zaplatili 5107 Kč a obdrželi potvrzení o zaplacení částky a kód pro vyzvednutí letenek. Následně jsme si objednali a zaplatili ubytování poblíž centra a začali se těšit na výlet v polovině srpna.

Včera nad ránem však přišla studená sprcha v podobě emailu, že se náš let ruší (bez uvedení bližšího důvodu) a že nás bude kontaktovat operátorka s nabídkou možných řešení (případně že jí můžeme zavolat sami za cca 14 Kč/min, pokud na to spěcháme). Při pohledu do rezervačního systému Wizz Air je zřejmé, že zrušili veškeré lety po 13. 8. – buď se jedná o softwarovou chybu, která vymazala veškeré naplánované lety z databáze a systém automaticky odeslal upozornění všem, kteří do této loterie již peníze vložili, nebo se prostě management rozhodl, že už se mu létat do Francie nevyplatí, a tak to prostě mávnutím ruky stopli.

Ať je to jak chce, zařazuji se tímto k lidem, kteří provolávají hesla typu "S Wizz Airem už nikdy" a "Wizzairte se na to". V pondělí to vypadá na alternativu v podobě Smartwings, se kterými jsme už byli několikrát (úspěšně) na Ibize, a poté na martyrium v podobě získání peněz z Wizz Airu zpět. Den před zrušením letu nám poslali fakturu na částku cca 3700 Kč, takže to vymáhání celé částky 5107 Kč bude asi veselé. Ostatně o problematickém získávání peněz zpět  se píše i zde: http://www.wizzairsucks.com/. Vidět tyto stránky dříve, nikdy bych do té loterie nešel.

Až dosud jsem pro tvorbu "wireframů" používal vysoce sofistikovaný nástroj - Microsoft Word. Strávil jsem neskutečné hodiny kreslením všelijakých formulářových políček a boxů, jejich kopírováním a pozicováním. Výsledek nestál za moc, a když přišel požadavek na nějakou změnu například v záhlaví webu, mohl jsem vyletět z kůže - upravovat to na všech podstránkách se mi nechtělo. Kdybych tyto "wireframy" nedělal ve Wordu, ale vytvořil v HTML přímo hotové stránky, bylo by to snad i rychlejší.

Včera jsem se rozhodl svou produktivitu v činnosti vytváření wireframů výrazně zvýšit, pročež jsem si zakoupil specializovaný nástroj. Krátké výběrové řízení začalo produktem Axure RP, který před dvěma lety doporučoval Martin Snížek. Po zhodnocení všech vlastností jsem shledal, že za $589 není Axure RP zase takové terno, a začal jsem hledat alternativy. Skončil jsem u produktu OmniGraffle Professional, který mě zaujal hned ze čtyř důvodů:

• stál jen $199 (standardní verze bez některých funkcí stojí $99)
• uměl prakticky vše, co Axure RP (a něco navíc)
• šel narozdíl od Axure RP zaplatit Paypalem (jelikož mám mBank bez možnosti příjmu zahraničních plateb, jsou pro mě peníze na Paypalu poněkud hůře utratitelné - jedna z věcí, které se mi na Macu líbí, je jakási samozřejmost platby za software přes Paypal)
• byl vyvíjen přímo pro Mac OS X, takže plně ctí jeho filozofii - tedy funguje intuitivně

K velké smůle většiny klientů bohužel nebyla ani díky vysokým poplatkům zisková, a tak se zanedlouho stalo, že byla prodána a posléze sloučena s Raiffeisenbank. Tehdy jsem sloučení nevnímal příliš negativně – ano, vadilo mi, že místo zavedeného názvu eBanka musím používat jen stěží vyslovitelnou Rajfku (dodnes musím googlit, jak se banka vlastně správně píše), nicméně fakt, že poskytované služby zůstanou stejné a že mohu výhodně vybírat z větší sítě bankomatů, mě tehdy v Raiffeisenbank udržel.

Během následujících let jsem se opájel výhodou odesílání mezibankovních plateb na clearing ČNB několikrát denně, a i když jsem si zhruba před rokem zařídil účet v mBank, nikdy mě napadlo účet v Raiffeisenbank zrušit. Až dnes – a je to definitivní.

Tímto článkem bych rád volně navázal na sérii článků z dovolené v roce 2008 s tím, že co nebude z původní série popřeno, to platí stále dál...

Dny ve znamení "Tý jo, dneska dvě Eura!" se střídaly se dny "No teda, dneska jste se nepředali, jenom 10 centů...", pomalu nebyl den, kdy jsem se nepodíval, jak si vedou moje weby (v posledním roce již jen Vyplnto.cz, protože jsem díky Kristýně objevil tuto zajímavou stránku).

Konec Adsense v Čechách

Nyní je konec. Nikoli kvůli emefáčkaři tolik obávanému "Adsense banu", ale kvůli Evropské směrnici 2006/112/ES, která se přetavila v úpravu §102 zákona o DPH, platnou od 1. 1. 2010.

Kvůli omezení daňových úniků při mezinárodním obchodu v rámci Evropské unie je nyní povinností každého, kdo poskytuje nějakou službu nějakému subjektu, který je povinen platit DPH v jiné zemi EU, podávat Souhrnné hlášení Finančnímu úřadu minimálně jednou za čtvrt roku.

Samozřejmě, aby bylo možné toto hlášení podat, je nutné se registrovat pro účely DPH a začít platit DPH i v ČR.

Byl jsem rázem nucen vyřešit dilema, zda podstoupit martyrium se žádostí o vydání nových certifikátů (spojené s osobní návštěvou kontaktního místa, kde bych musel přečíst a podepsat stohy papírů). I zamyslel jsem se, jestli mi to za to vůbec stojí a co mi vlastně vlastnictví certifikátů v uplynulých dvou letech přineslo?

Ani v nejmenším. Hned na úvod prozradím, že mým primárním počítačem pro práci a zábavu i nadále zůstává Sony Vaio Z11XN/B – protože na běžnou práci si MacBook (přinejmenším v cenové relaci 30 tisíc Kč) v tomto momentě představit nedokážu.

Přesto však měla a má moje koupě racionální základ, a ani v nejmenším jí nelituji. Přečtěte si nejvýznamnější pro a proti nákupu Macbooku z pohledu dlouholetého spokojeného uživatele Windows.

A samozřejmě s touto pomocí chtěli autorovi průzkumu poskytnout cenné rady, jak by měl svůj dotazník vylepšit, tedy ve většině případů mu vynadat, jak ten dotazník zcela pokazil.

Něco to tedy k těm dotazníkům a výsledkům chtělo, ale rozhodnutí mezi chatem a diskusí bylo velmi obtížné a nakonec skončilo u zlaté střední cesty.

Následujících 30 minut se slečna a chvíli na to i její kamarádka škvařily v pekle.

Mnoho lidí přiznalo rovněž časté využívání platby přes Premium SMS – přestože se jedná o velmi neefektivní způsob platby (většinu peněz získá operátor),  28% respondentů je ochotno zaplatit tímto způsobem klidně i 99 Kč.

Zcela specifickou skupinu tvoří emaily občanského sdružení Pro Wave (Chci Wave zpět), X Zone Media a podobných uskupení. Jelikož se po odhlášení zasílání tiskových zpráv objeví vždy někdo jiný, kdo se dle mého názoru hodlá na kauze přiživit a oslovit určitou skupinu zejména vysokoškoláků, rozhodl jsem se na tomto blogu veřejně deklarovat svůj postoj k odstranění ČRo Radia Wave z analogového éteru.

Před pár dny mě na internetu zaujala zpráva, že se objevila aktualizace ROM ("firmware"), která obsahuje českou lokalizaci a zřejmě i opravuje některé chyby spojené s WiFi, bluetooth a rychlostí systému. Aktualizaci jsem si opatřil, a když už jsem se telefonem zabýval, podíval jsem se rovnou na nějaké aktuální zajímavé prográmky a triky pro zvýšení užitné hodnoty tohoto skvělého telefonu.

Týden na to mi volala paní, jestli jsem náhodou nedopatřením nezapomněl poslat smlouvu a za boha nemohla pochopit, že mi je nákup na dluh proti srsti. "Však tu kartu nemusíte používat, můžete ji mít jenom jako rezervu pro mimořádné situace." Konec hovoru (naštěstí vícekrát nezavolali, znám lidi, které už zkoušeli ukecat 3x).

Od té doby se s nevyžádanými telefonáty s propagací různých finančních služeb roztrhl pytel, a prakticky není dne, kdy by někdo u nás v práci nebyl někým takovým otravován (vyjde to tedy na každého v průměru cca jednou týdně).

Naprosto unikátní způsob psychického nátlaku na mě tento týden vyvinula firma Brokers Consulting, a. s. Vzhledem k tomu, že telefonát paní z této firmy byl mnohem nápaditější než všechny předchozí telefonáty jiných společností dohromady, rozhodl jsem se s Vámi o přibližný obsah telefonátu podělit.

Daleko zajímavější mi na celém článku však přišla vcelku nenápadná informace, že již nebude studentům poskytována sleva na všeobecně rozšířený ISIC, nýbrž na žákovský (studentský) průkaz.

V tomto článku Vás seznámím s důvody, které mě ke koupi vedly (proč právě SEX1 a ne jiný), prvními dojmy z telefonu a prostředí Windows Mobile 6.1 Professional (po 6 dnech používání) a také něčím navíc, co v jiných recenzích spíše nenajdete – podívám se na SEX1 z pohledu programátora (podpora Javy, různých API apod).

Naopak nebudou chybět nejvýznamnější přínosy a nejpalčivější problémy Xperie, a nezapomenu ani na seznam zajímavých aplikací zdarma ke stažení.

Bohužel nejpromakanější nutně nemusí znamenat dobrá, jak jsem se nedávno přesvědčil :-(

Ne že bych jejich tvorbu nějak žral – ve své době mi poměrně dost pili krev (všechny holky měly srdce jenom pro ně a já utřel nos :-)). Na druhou stranu mi přišlo zajímavé vidět tuhletu kdysi mimořádně úspěšnou kapelu opět pohromadě a hlavně v konfrontaci s jejich odrostlými fanynkami. Vrátí se čas? Budou opět šílet? A kolik tam bude kluků – budou nad akcí ofrňovat nos, nebo to naopak budou brát jako skvělou příležitost potkat moře holek na jednom místě?

Jelikož mi bylo od začátku jasné, že toto sledování bude představovat poměrně značnou zátěž na již tak dost vytíženém serveru, rozhodl jsem se zpracovávat pouze zprávy zaslané registrovanými uživateli.

Přestože plány na vytvoření vlastního T9 slovníku vzaly za své, nebyla patnáctiměsíční práce vůbec marná – získal jsem 106 MB velmi zajímavých dat, a s těmi nejzajímavějšími výsledky jsem se rozhodl s vámi podělit v tomto článku.

Hlavními "papírovými" přednostmi této karty jsou:

• miniaturní rozměry (velikost srovnatelná s běžným flashdiskem)
• podpora DVB-T v mpeg2 i mpeg4 (tedy lze sledovat i televizi v HD)
• kompatibilita s Windows Vista

Za teoretickou nevýhodu lze považovat absenci analogového tunneru, která mě osobně však příliš netrápí (analogové vysílání pomalu končí a všechna domácí videa jsem si již převedl s pomocí solidní hybridní karty AVerTV Hybrid+FM Cardbus - bohužel ji v novém notebooku nemohu kvůli absenci PCMCIA použít).

Kartu Pinnacle PCTV Nano Stick 73e jsem podrobil důkladnému testu, a po několika hodinách zkoušení se mi podařilo rozchodit dokonce i kanál Nova HD se zvukem :-)

Na aktuální komedii (prozatím) neúspěšného režiséra Martina Kotíka jsem se těšil už několik měsíců – dle masivně propagovaných trailerů se totiž zdálo, že by se mu mohlo po extrémně blbé Pánské jízdě a docela nudném Všem nejlepším konečně podařit natočit zajímavou komedii. A ono se podařilo, i když samozřejmě s určitými výhradami :-)

Proč tomu tak je a bude i u většiny mých dalších projektů se můžete dočíst v tomto článku, uvítám samozřejmě v diskusi Vaše názory na tuto problematiku.

Objevil se však nečekaný problém – jakmile jsem pomocí FCKeditorAPI a funkce GetData (popř. starších GetHTML nebo GetXHTML) přečetl obsah FCKeditoru, rázem přestaly v Internet Exploreru (verze 6 i 7) fungovat některé základní formátovací funkce – např. tučné, skloněné a podtržené písmo (core styles - bold, italic, underline). Jako přesvědčený uživatel IE jsem samozřejmě nad tímto problémem nemohl mávnout rukou a rozhodl se ho vyřešit.

Současný model "Udělej si průzkum a poskytni mi ho pro publikaci s reklamou" je velmi úspěšný u studentů a postupně zajistil i relativně solidní návštěvnost (a pagerank). Možnosti dalšího růstu jsou však silně omezené pochopitelnou nízkou ochotou velkých stránek k partnerství. Nemám jim zkrátka kromě zpětného odkazu co nabídnout – Vyplňto je už tak silně dotované z mojí kapsy a příjmy z kontextové reklamy byly tak zanedbatelné, že jsem ji prozatím ze stránek radši úplně odstranil (až bude více obsahu, tak se patrně vrátí).

Existuje jen jedna cesta, jak zajistit peníze a nové partnery – připravit možnost definice speciálních dotazníků pro klienty - profesionály. Již v jednom z prvních ohlasů na Vyplňto zazněla myšlenka, že dokud nebude možné vytvořit čistě jenom dotazník bez dalšího balastu okolo (navigace, reklamy, logo Vyplňto,...), bude služba pro většinu mimoškolních uživatelů nepoužitelná. Tato možnost se dnešním dnem otevřela.

O vytvoření podobné sekce jsem uvažoval již při psaní prvního článku na tento blog, nyní se to konečně po téměř dvou letech stalo skutečností. 

Samozřejmě uvítám, pokud mi do komentářů zašlete i své aktuální oblíbené skladby, ať se navzájem obohatíme :-)

Tento týden jsem v rámci pracovních benefitů dostal telefon SonyEricsson T280i, který kromě výše uvedených základních potřeb (volat a psát sms) dokáže nabídnout i mnoho dalších zajímavých funkcí – bluetooth, 1.3 Mpix fotoaparát, rádio s RDS a javu (MIDP 2.0). To vše v líbivém tenkém provedení (50% telefonu pokrývá kov) za prodejní cenu něco přes 2000 Kč.

Jaké má darovaný kůň zuby a jak obstojí ve srovnání se 4x dražším SonyEricssonem K850i?

Po několika hodinách experimentování se mi konečně podařilo v půl čtvrté ráno server opět nahodit, s výsledným postupem (který zabere nakonec jen pár minut) jsem se rozhodl s Vámi nyní podělit (za půl roku zase jako když to najdu :-))

A kupodivu – našel jsem zcela předělané nové stránky klubu :-) Naneštěstí jsou stránky opět absolutně schované před vyhledávači (seo nula), takže by se možná ani nikdo nový nedozvěděl, že tam jsou naplánované docela zajímavé akce (ani na stránkách DR o nich není zmínky).

3. 10. bude hrát DJ Milan Vokáč (Dance Paradise), 24. 10. Luboš Novák a v listopadu opět Milan Vokáč. Takže pařmeni – zimní sezona začíná...

Pacha mě zaujala zejména na naše poměry netradičně řešeným prostorem ve tvaru arény ( = žádná obří obdélníková tělocvična), vynikající potemnělou atmosférou, skvělou vzduchotechnikou a samozřejmě kvalitní hudbou. A jaké dojmy mám z Pachi po dvou letech?

Ostrov jsem si silně oblíbil díky úžasné kombinaci krásného moře a nočního života. Nejlepší kluby, nejlepší DJové, nejlepší party. Spousta barů s míchanými nápoji, i v restauracích zní povětšinou house nebo chillout. Žádné r´n´b nebo rap, žádný dancík pro děti, jen kvalitní klubová muzika. Rozmanité pláže od velkých velkovýroben po romantické zálivy – na výběr několik druhů písku i proklatě ostré šutry jako v Chorvatsku, někde můžete hopsat v parádních vlnách, jinde se jen tak povalovat na poklidné hladině... Příjemní a ochotní lidé, kteří si turistů dovedou vážit.

Na druhou stranu mi před dvěma lety docela dost vadily dvě věci – hořkoslaná voda v kohoutku a neskutečné vedro i v noci (26 °C v noci je na mě moc). Velkým problémem celého ostrova je absence jakékoli přirozené sladké vody (skoro nikdy neprší), ve vodovodu proudí pouze odsolená mořská voda, která rozhodně není pitná. Má to samozřejmě i své výhody – na celé Ibize jsem nikdy neviděl jedinou mouchu nebo dokonce bodavý hmyz. Snad jen tu a tam nějaké menší odlehlé mraveniště se objevilo, jinak opravdu nic.

Před dvěma lety jsem byl rozhodnut se na Ibizu co nejdříve opět vrátit. Minulý rok to nevyšlo, z letoška Vám přináším tento veliký report...

Přestože se asi nic nevyrovná jarnímu žihadlu do ruky u krásně rozkvetlého pole s řepkou (je odhadem 3x bolestivější než normální žihadlo), i včerejší zážitek stojí za to. Při vyjížďce z Blatné na Třemšín mi do polootevřené pusy vletěla včela.

Měl jsem štěstí, že jsem instinktivně zatnul zuby a rychle včelu (nebo co to bylo) vyplivnul. Žihadlo do horního rtu se mi však nevyhlo. Po krátké bolesti hraničící až s blahem se mi rychle zdvojnásobil horní ret a pomohla jen konzumace ledového Big Shocku u nejbližší pumpy.

Do večera mi celý otok víceméně splasknul – rozmluvil jsem to (celkově se mi osvědčilo nejednat s ránou jako s malým panem králem v peřinkách, ale naopak co nejvíc s postiženou částí těla hýbat).

Ráno mě vzbudil soused s motorovou sekačkou na trávu a ret trojnásobný. 

Možná tu návštěvu doktora ještě zvážím, ať nevypadám i v sobotu na Ibize jako debil. U chaty dozrávají hrozny a vosy už letí se se mnou o ně porvat.

Před časem jsem tam objevil Nigrin Puncture Spray (asi za 70 Kč), který sliboval zalepit duši na kole bez jakékoli demontáže. Stačí prostě jen nastříkat směs do ventilku, párkrát kolem otočit a bude zalepeno. Žádné sundávání kola, pracné vyjmutí duše, (u)lepení a ještě složitejší montáž toho všeho zpátky (mnohdy při zasunování duše do pneumatiky navíc došlo k jejímu protržení nástrojem, protože čistě ručně to fakt nešlo). Ten sprej jsem prostě musel mít :-)

Náhoda tomu chtěla, že jsem se zrovna včera řítil na svém trekingovém kole lesem o něco rychleji než bylo zdrávo a povedl se mi velice nepříjemný defekt - dvě asi 3 mm díry kousek od sebe. Víceméně duše na odpis. Jelikož jsem už všechny  náhradní duše vypotřeboval, nezbylo než lepit. Nejprve jsem se neúspěšně pokoušel díry zalepit klasicky (vulkanizační roztok + gumová náplast), teprve potom jsem si vzpomněl na zázračný sprej z Lídlu.

V dnešním článku Vám neporadím, jak zabezpečit Váš server proti tomu, aby z něj spammeři zdarma a "beztrestně" rozesílali SPAM (částečně probráno v minulém článku), ale zaměřím se na zcela jinou oblast – sběr (skenování) emailových adres na internetu pro využití k nelegálnímu zasílání SPAMu a zejména možnostem obrany proti tomuto jevu na Vašich stránkách.

Relativně dlouho jsem je neviděl, navíc není zase tak časté, aby mě někdo na disco zval, takže jsem rád souhlasil. Přestože jsem Karlovy Lázně po zkurvení hudební dramaturgie v Paradogsu hodil na pomyslnou černou listinu.

Na programu byl napsaný v Discotheque DJ Michal C, takže to začínalo vypadat i na víc než jen pokec v chilloutu.

První dojmy z Karlovek po letech nebyly vůbec špatné – nekonečná fronta se nekonala, vstup stále za krásných padesát, na schodech ubylo pověstného smradu ze zvratků (byl cítit jenom v temnějších zákoutích klubu), z WC zmizely barevné zářivky (asi už ubyli feťáci) a přibylo několik vizuálních atrakcí – například promítání na kouřové plátno na schodišti (FogScreen).

Základním problémem samozřejmě je fakt, že zatímco linux s windows filesystémem (fat32, ntfs) funguje občas neochotně (zejména v případě asus routeru), Windows s linuxovým filesystémem standardně nefungují vůbec.

Na internetu lze naštěstí nalézt pár utilitek, které namountování linuxového systému souborů umožní (zdarma). V tomto článku se dozvíte, na jaká úskalí jsem při připojování USB disku s ext3 filesystémem narazil, a jak jsem je vyřešil.

V letech 2000 - 2004 jsem býval ve Lnářích prakticky každý víkend, na přeplněný hlavní sál mi zbylo mnoho krásných vzpomínek. Rezidentní DJ Míra byl s Tanečními ligami mixovanými přes šavli zpočátku bohem, následně jsme jej s bráchou "lehce morálně podporovali" v jeho prvních experimentech s mixováním na mašinkách (popř. Traktoru) a neustále nám v hlavě zněla jeho památná věta "Kluci, postupně..." (o mixování na gramofonech).

Bohužel, žádné postupně se moc nekonalo - DJ Míra mixuje po osmi letech více méně pořád stejně. Nulový progres, šavle nebo dlouhý tlukoucí se přechod rvoucí uši.

Několik plánovaných reportů jsem musel z milosti stornovat, protože třeba report z letošní Oslavy narozenin by asi nemohl ani do světa :-) Při pohledu do knihy návštěv a přání je evidentní, že nejsem sám, kdo by ve Lnářích uvítal nějakou novou krev, odráží se to samozřejmě i na návštěvnosti (ta tam jsou přeplněné sály a plné svozové autobusy).

Včerejšek sliboval změnu v podobě Líbímseti Life Party, kterou měl moderovat mně neznámý muž jménem Magic. Vzhledem k tomu, že na serveru Libimseti.cz bylo přihlášeno nějakých 150 lidí, rozhodli jsme se s bráchou po čase Lnáře opět navštívit. Nyní již k samotnému reportu z akce, která se jedním slovem povedla.

Dnes jsem však udělal výjimku – na bulvárním deníku Idnes.cz mě zaujala upoutávka na komentovaný přímý přenos z dortmundské Loveparade 2008 na TV Óčko. Bez reklam a upoutávek (viz vyfocenou obrazovku).

Měl jsem štěstí, přenos jsem zapnul právě v nejlepším. Nastupoval Moby se svým zábavným a pro mě překvapivým setem. Proč překvapivým? Protože přestože to bylo dobré, bylo z objektivního hlediska DJsky všechno špatně. Trefně to komentoval i Béla N. – Moby je především bavič, nikoli DJ. Následoval Armin van Buuren, který byl oproti mému předpokladu o dost tvrdší. Ale zase jsem ho konečně viděl, smál se až podezřele přátelsky :-)

No a potom se to stalo - nastoupil Paul van Dyk (můj oblíbenec). Zhruba ve třetině skvělého setu se náhle objevil předěl a následovala reklama na Vodafone. Nevěřil jsem svým vlastním očím – to si opravdu může MAFRA dělat z lidí prdel? Všichni sklopí zrak a uznají, že devět hodin vysílání nemůže být zaplaceno z pitomého erotického SMS chatu přes třetinu obrazovky a že je tedy vše v pořádku?

Proberme se.

Od filmu jsem čekal víceméně příjemnou zábavu, nějaké to nahé prso, nějaký naturalismus a nějaké úlitby Američanům, protože náš region by film dozajista nezaplatil. Už předem můžu říct, že očekávání byla splněna a film Bathory překvapil jen v detailech.

Cena plné verze Traktoru 3 je v současné době i po 50% slevě asi 2500 Kč (99€), to mi přišlo na hraní trochu hodně. Navíc by tam bylo na můj vkus už moc tlačítek (se zkušební jedničkovou verzí jsem si kdysi vydržel hrát hodně dlouho, dvojka už mě tolik nebavila, protože chtěla midi, které jsem neměl). Třicetiminutové demo jsem si nakonec nestáhnul, místo toho mě zaujala relativně nová aplikace Beatport Sync, která je kompletně zdarma a obsahuje to nejdůležitější z Traktoru - automatickou detekci beatů a následnou synchronizaci skladeb tak, aby se to netlouklo.

Ze samotných výsledků hitparády vyplývá jedna zajímavá věc – hlavní hvězda festivalu ("ten velkým tučným písmem") Sean Kingston má na internetu překvapivě slabou podporu. Na první místo by museli fandové hodně přidat :-) Naopak Rybičky 48, které na plakátu snad vůbec nejsou, se zatím (8. 7.) umisťují suverénně jako první (druhá je Peha a překvapivě třetí Blue Effect).

Ale nic si z toho nedělejte – vzorek hlasujících je samozřejmě příliš malý na to, aby Sean Kingston zůstal zostuzen doma :-D Pokud mu nebo komukoli jinému však chcete pomoci nebo vyhrát dva volné vstupy a zažít to celé naživo, zahlasujte do hitparády Ujdeto Chart - Sázavafest.

Člen Supercrooo, Hugo Toxxx, před několika dny vydal své první sólové album Rok psa, které jsem si ze zvědavosti prozatím opatřil (organicky určený hit dne na Ujdeto.cz přinesl své ovoce - jinak bych se o albu dozvěděl asi o hodně později). Album se v přehrávači otočilo už několikrát, a celkově musím říct, že přes pár slabších míst je vidět určitý velmi zajímavý posun a při troše shovívavosti se to dá dokonce poslouchat celé :-)

Reklamní agentuře se líbila poměrně populární hitparáda Ujdeto Chart a chtěli do ní nasadit interprety, kteří na festivalu vystoupí. Nemám moc dobré zkušenosti s protlačováním interpretů do hitparády (kdysi jsme něco dohodli s managementem jedné zpěvačky a skladba pro nezájem lidí vypadla během 14 dní = hned jak to šlo), mnohé z navrhovaných skladeb navíc nesplňovaly podmínky hitparády (co si budeme nalhávat, mnozí interpreti jsou živi z hitů dávno minulých). Proto jsem navrhnul vytvoření speciální hitparády se speciálními pravidly - vznikla odnož Ujdeto Chart - Sázavafest. Z hlediska hlasujících je na této hitparádě zajímavé to, že je výherní. Mezi hlasující bude rozděleno celkem 10 volných vstupů podle jednoduchého klíče založeném na počtu vykonaných hlasování (2 volné vstupy vyhraje první, pátý, desátý, třicátý a padesátý hlasující). Volné vstupy budou řešeny prostřednictvím zápisu na guestlist.

Výsledek po prvních pěti dnech? 5 registrovaných hlasujících, z toho pouze dva skutečně hlasují (spolu s neregistrovanými hlasovali zhruba 45x).

"Ty se ještě furt děláš s vlastním redakčním systémem? Taky jsem tak začínal, teď nedám na wordpress dopustit. Všechno je jednoduché - změním pár šablon a hned to frčí do světa. Někdo udělá novej plugin a já si ho hned můžu naimportovat, na kód nemusím ani šáhnout."

Podobně slastné výkřiky slýchám poslední dobou ze všech stran. Po znovupoužitelnosti na úrovních copy-paste, funkce, objekt a komponenta se přesouváme do období customizace hotových řešení. A neříkají to pouze kolegové informatici, čím dál častěji s tím za mnou chodí i klienti.

"Chceme jistotu, že to bude fungovat. Když to používají statisíce (miliony,...) lidí, znamená to, že to asi je funkční. Potřebujeme dodržovat standardy, které uznává mnoho lidí, aby případně mohl na práci bez problémů pokračovat i někdo jiný."

Ano, uznávám, že existují důvody, kvůli kterým má smysl v některých případech o customizaci hotových řešeních uvažovat (uvedu na konci). Obecně jsem však k podobným produktům spíše skeptický a v tomto článku bych si dovolil polemizovat s nejčastějšími argumenty pro a přihodit i pár svých proti.

Ukládání telefonního čísla 902 06 26 [nově: 902 06] a pamatování klíčového slova DPT [nově: DPT24, DPT32, DPT110, DPT310] se mi zdálo jako hodně špatné a nepružné řešení, vzpomněl jsem si proto, jak kdysi dávno byla všechna fora zaspamovaná aplikací SMSjizdenka.eu.

Nicméně nic nevydrží věčně, kór když si s tím člověk rád hraje. Před pár dny se mi podařilo někde ztratit jeden silikon (gumový nástavec?) a bohužel jsem nikde na internetu nenašel náhradní. Co s tím?

S CX300 jsem byl spokojený, takže by možná bylo logické si je koupit znovu, popřípadě sáhnout po nějakém vyšším (novějším) modelu stejné značky. Po přečtení tohohle pamfletu a s vědomím, že se nová sluchátka řady CX liší spíše doplňkovým vybavením (ovládání hlasitosti, délka kabelu) než kvalitou zvuku, jsem se rozhodl zkusit změnu. V úvahu přicházela nějaká cenově dostupnější Shure sluchátka (okolo 3000 Kč) nebo s CX300 cenově srovnatelná sluchátka Creative Zen Aurvana.

Vzhledem k tomu, že hudbu poslouchám převážně z notebooku nebo mobilního telefonu K850i (tedy ne zrovna hifi zdroje) a že bych studiově čistý zvuk zřejmě ani nedocenil (bratrovy studiové repráky mi přišly čisté, ale takové nemastné neslané), rozhodl jsem se pro Hulánem vychválená a ostatními spíše kritizovaná sluchátka Creative Zen Aurvana.

Jeden gumový nástavec u CX300 mi ještě zbyl, takže jsem se logicky pustil do amatérského srovnání těchto sluchátek pomocí rozdvojky (do jednoho ucha senny, do druhého creativy). Zajímá vás, jak to dopadlo?

Uplynulo pár měsíců. Z modré eBanky se čím dál tím více stává žlutá rajfka, mBank rozšiřuje nabídku služeb na všechny produkty, které v současné době u eBanky využívám (internetové bankovnictví, trvalé příkazy, inkaso, platební karty, upozornění na příchozí platbu přes sms), vychytala většinu hlavních nedostatků... a najednou už je mi těch tří set korun za vedení (podnikatelského) účtu, výběry z bankomatu a jiné bankovní poplatky tak nějak líto. Kór když je mBank zřejmě podobně rychlá jako eBanka, pokud se příchozí platby z cizí banky objeví již druhý den (po nočním clearingu ČNB). [viz odstavec na konci] Zkrátka a dobře - založil jsem si osobní a spořící účet eMax u mBank.

Povídkový film Olgy Dabowské Kuličky sliboval víceméně inteligentní humor o manipulaci žen s muži, takže jsem si ho samozřejmě nemohl nechat ujít, a to i přestože byl Čtvrtníčkem v Kinoboxu označen za "film o ženách pro ženy" a od Spáčilové dostal pouze 50% (ono se nelze recenzemi na idnes zase tolik řídit...).

Dnes jsem našel odpověď na to, proč mnohé party v Praze zejí prázdnotou (i Jungle a parníky jsou na tom bledě). Všichni jsou zkrátka na parties Nation 2 Nation, které pořádá Buddy System při VŠE.

Když se mi nedávno sešlo zase pár požadavků na vytvoření nějakého dotazníku, rozhodl jsem se skoncovat s tímto problémem jednou pro vždy a rozjet vlastní internetovou službu, která se poučí z nedokonalosti konkurence, a nabídne uživatelům přesně to, co potřebují. Stvořil jsem Vyplňto.cz.

Doufejme jen, že se do té doby pořádně oteplí a že se objeví nějaké nové hity, protože včerejší party s Lubošem Novákem nelze hodnotit jinak než slovem průměr. Silnější začátek (mým vrcholem byla skladba Ben Gold ft. Senadee - Say the words) a konec bohužel nemohou smazat víceméně nudný hodinový střed - měl jsem pocit, že nějak není co hrát, a tak se hrajou béčka.

Jak na tom je taneční scéna s hity a jestli je opravdu po silnějším létě/podzimu 2007 (Filo & Peri, FKN,...) nějaká recese si půjdu dneska ověřit ještě do Vertiga (Matamar), jinak se samozřejmě těším na čarodějnice na parníku Tyrš...

Aby nezůstalo jen u chlubení - podělím se s vámi samozřejmě s prvními dojmy a zkušenostmi, abyste z toho taky něco měli vy.

Když jsme se totiž vydali minulý týden do francouzského střediska Val Thorens, více než sjezdovky (které byly samozřejmě bezvadné, o tom žádná...) mě zajímalo, co budu dělat, až se okolo páté zastaví vleky, a já budu mít před sebou ještě skoro dvě třetiny svého biologického dne.

Internet prozradil, že je Val Thorens svým způsobem WiFi obec, takže se určitě vyplatí s sebou vzít notebook. A skutečně - v hotelu Les Olympiades jsem našel okolo 6 hotspotů a v nákupní galerii (kromě smradu ze sýrů a šunky v podstatě k nerozeznání od obchodních center ve větších městech, a to včetně průtoku lidí) jich bylo snad ještě více.

Nicméně v tamější oblasti obvyklá cenová politika 10€ / 1 heure, 20€ / 1 jour, 30€ / 1 semain znamenala buď internet dost silně přeplatit, nebo u něho sedět celý týden. Což jsem ani jedno nechtěl, a tak jsem se pouze občas potupně připojil v kavárně La Piscine za cenu kapučina (na přečtení zpráv o provaleném vztahu Bursíka s Kateřinou Jacques to posloužilo dobře, na práci to však moc není, už kvůli nutnosti používat webové rozhraní emailu z důvodu blokace SMTP portu nebo častým výpadkům).

Druhou zajímavou věcí ve Val Thorens byl noční život - přecejen, když jsou v nějaké obci s tisícem stálých obyvatel 3 diskotéky a ještě mnohem více barů, asi to tam trochu žije. Recenzovat bary nemá smysl, cenově i kvalitou zhruba odpovídají barům v centru Prahy (alkohol rozhodně nešidí, 7 drinků jako v Popocafepetlu bych určitě nepřežil :-). Diskotéky, přesněji spíše jen Malaysii, která ve Val Thorens má zřejmě přirozené monopolní postavení, již recenzovat smysl má, jelikož rozdíl oproti České republice mi přišel dost zásadní hned v několika ohledech.

Já jsem se však nakonec rozhodl jinak - po několika měsících váhání jsem se konečně rozhodl zařídit si elektronický podpis a na celou slavnou poštu se pro příště vykašlat. Elektronický podpis sice stojí pár set ročně, nicméně při pomyšlení, že budu moci odesílat faktury z pohodlí domova, a jako třešinku na dortu i podat daňová a jiná přiznání elektronicky, jsem se rozhodl do toho jít. První zkušenosti jsem se rozhodl sepsat do tohoto článku.

Nicméně, je třeba uznat, že Offer Nissim Remix (myspace) má cosi do sebe a má napětí a taneční potenciál. V klubu si tuhle skladbu představit dokážu, koneckonců - tancuje se i na mnohem horší texty... Kompilát Pink, Abby a nových zvuků si poslechněte zde:

Jenže já nemám koho s tímto otravovat, protože většina známých by se spíše v takové situaci obrátila na mě, a minorita by řekla jenom něco jako "windows suxx, linux rulezz" nebo "format, reinstall". Takže jsem se do léčení pustil "sám" (samozřejmě jsem se radil s Googlem a na školním fóru, ale pamatuju si jen výkřik "to víš, porno je svině").

Zatímco prodejci mobilních telefonů často končí pouze označením MIDP profilu (MIDP 1.0, MIDP 2.0,...), v praxi uživatele i programátory víceméně limituje právě to, zda daný telefon podporuje určitý JSR nebo nikoli. Absence podpory některých JSR je známá například u modelu K700i - přestože měl telefon v sobě zabudované bluetooth, díky absenci JSR 82 (Bluetooth API pro javu) nebylo možné spustit žádné "bluetooth" java aplikace (např. BT Explorer, Blueroom apod). Následující řádky tedy nemusí být zajímavé pouze pro programátory, ale také pro běžné uživatele, kteří chtějí na mobil nainstalovat některé specifické java aplikace a nejsou si jistí, zda to bude fungovat.

A dál už ani ťuk, třebaže formulář za textareou ještě pokračoval. Po chvilce googlení jsem zjistil, že většina prohlížečů si neumí poradit s vnořenými textareami. Řešení problému však nakonec existuje a je docela jednoduché.

Takže dostal přednost můj zanedbaný blog, jehož skomírající návštěvnost mě radost nečiní.

Zpráva o ukradení Gymplu je buď novinářskou kachnou měsíce (redaktor někde našel linky, ale neměl čas je prověřit), nebo jednou z těch nápaditějších reklam (založenou na mylném přesvědčení, že warezák, který po několika dnech z free zone rapidshare.com konečně stáhne onen zhruba gigový soubor s nějakým americkým nesmyslem, bude natolik zlomen, že těch 150 korun za lístek i dá).

Popravdě řečeno jsem tentokráte příliš nezkoumal podstatu problému, nejdůležitější bylo chybu co nejefektivněji opravit. Přečetl jsem si, že IE7 má se sessions nějaké problémy a že je "někdy" maže při zavření pop-upu. Ne, tak tento problém zdá se není můj případ, protože i když pop-upy nefungují, v hlavním okně zůstávám přihlášen i nadále. Spíše se tedy zdá, že zatímco první otevřený pop-up z hlavního okna ještě sessions vidí (dialog Vložit / Změnit obrázek v FCKEditoru), následně otevřený další pop-up pro výběr obrázku na serveru se k sessions již zřejmě nedostane.

Komentovat vnější úpravu alba asi nemá ani moc cenu, kvůli tomu jsem si CDčko nekupoval, nicméně design je poměrně povedený a vytknout snad lze jen naprosto titerné a téměř nečitelné písmo v bookletu. Je hezké, že jsou tam všechny lyrics, ale přepisovat tuhletu drobotinu na Ujdeto fakt nebudu :-D Bonusové CD s houseovými remixy více či méně známých skladeb je vypáleno na obyčejném Tesco CD-R, což mi mimochodem vůbec nevadí. Stejně obě CD okamžitě šla do mp3, protože tahat s sebou discmana do školy opravdu odmítám. Nesmím zapomenout pochválit vydavatelství Nextgen records, že jeho CDčka nepopíchala moji mechaniku kaktusovými ostny.

Objekt XmlHttpRequest je úžasný nástroj, poslední dobou se mi jej daří s úspěchem protlačit do většiny stránek, které dělám. Vyhovuje mi možnost komunikovat se serverem bez nutnosti reloadu celé stránky, dostupné metody GET a POST plus možnost nastavovat (setRequestHeader) a číst (getResponseHeader) HTTP hlavičky požadavků přímo vybízí k použití v promakaných administračních rozhraních (více zde).

Radost z téměř půl roku vyvíjeného administračního rozhraní mi trvala asi měsíc. "Jaktože nemůžu do názvu položky v katalogu napsat znak +?" byla ta věta, která toto krásné období ukončila. Skutečně, bylo třeba si přiznat, že administrační rozhraní není schopné vložit položku se znakem + v názvu, ono plus se vždy nahradilo za mezeru.

V polovině prosince 2006 jsem využil možnosti vyzkoušení anglické verze IE7 na virtuálním stroji a od té doby vím, že to s novým prohlížečem zdaleka nebude tak skvělé, jak by být mohlo. Hlavním důvodem, proč jsem na IE6 v minulosti nikdy nedal dopustit bylo, že se v něm správně zobrazily všechny stránky. Bylo mi úplně jedno, jestli IE6 projde nebo neprojde nějakým pitomým ACID testem, podstatné bylo, že jsem měl skutečně univerzální internetový prohlížeč, pro který optimalizovali své stránky všichni.

Jenže IE7 tuto základní výhodu šestkové verze dobrovolně ztratil. Pro příklad nemusím chodit daleko – stačí se podívat na některé mé stránky. Starý pokec na Ujdeto.cz je rozhozený. IE7 má tendenci předstírat, že se jeho kompatibilita s CSS standardy zvýšila, a tak ignoruje tzv. podtržítkový hack. IE7 chce kód, který je určen FireFoxu nebo Opeře, ale neumí jej interpretovat stejně jako tyto prohlížeče. Ještě nevím, zda tuto chybu vůbec budu (nebo Ondra bude) opravovat, skoro by bylo lepší nasadit rovnou Pokec 5, ve kterém jsem podtržítkový hack již prozřetelně nepoužil.

Vlažné přijetí první beta verze Pokecu 5 komunitou na stránkách Ujdeto.cz mě poněkud zaskočilo. Je skutečně nový pokec natolik špatný, nebo byl pouze nepochopen?

Pokec na Ujdeto.cz byl vždy tak trochu výjimečný. Není to obyčejný chat, který lze nalézt na každé druhé komunitní stránce. Záhy po uvedení první verze v létě roku 2004 se na pokecu vytvořila skupinka věrných, kteří na něm trávili dost podstatnou část svého dne a kteří mi dokázali, že lze vytvořit pokec, který nebude plný ubožáků, jejichž komunikace se omezuje na vyjádření zloby a momentální sexuální potřeby.

Pravda – od počátku se jedná o silně moderovaný chat. Kdo se nehodí, je odkázán pryč, ostatním náleží luxus.

Zatímco i dnes velká většina chatů ve vnořeném rámci obnovuje seznam posledních několika zpráv, pokec na stránkách Ujdeto byl velmi rychle po svém uvedení předělán do dokonalé javaskriptové aplikace, která stahovala vždy jen nové zprávy, a jen tyto posléze vkládala do výpisu zpráv (technologicky se nejednalo o AJAX, nicméně myšlenka byla podobná). Díky tomu jsem zajistil nejen nižší zátěž serveru, ale zejména velmi nízkou odezvu (právě doba odezvy byla vždy jednou z hlavních technických výhod pokecu).